Vojenská technika a historie
Vojenská technika a historie -> Dělové věže -> POLTAVA
zpět Zpět hlavní strana Hlavní

Dělové věže POLTAVA

Bitevní loď – Rusko


Rusko v období těsně před vypuknutím 1. světové války postavilo na Baltu 4 drednougthy typu Sevastopol, vyzbrojené 12 děly 305 mm. Bitevní lodě postupně vstupovaly do služby na konci roku 1914. V průběhu války se obávalo ruské námořnictvo tyto lodě riskovat v bojových operacích a tak ponejvíce stály na základnách v Kronštatu nebo Helsinkách. Lodě tvořily 1. brigádu bitevních lodí a po úplném zaminování Finské zátoky nebyla šance na konfrontaci s německým loďstvem. Na jaře 1918 po rozkladu ruské fronty se všechny lodě přesunuly z Helsingforsu do Kronštatu. Poltava byla demobilizována a většina námořníků odešla do pozemních bojů občanské války. Loď se ještě přesunula v listopadu 1918 do Petrohradu a to byla její poslední plavba vlastní silou. V květnu 1919 loď ostřelovala svými děly útok Bílých na Petrohrad. 24.11. 1919 došlo na lodi k požáru, který trval 15 hodin a loď značně zničil. V roce 1923 při opravě lodi vypukl druhý požár, který loď definitivně vyřadil z aktivní služby. Technická komise určila tuto bitevní loď jako zásobárnu dílů pro její zbývající sloužící 3 sesterské lodě. Postupně kanibalizovaná loď se dožila ještě 2. sv. války, kdy její trup při odtahování z Leningradu potopilo německé letectvo. Zbytky trupu byly sešrotovány až po skončení války.

Její dělové věže byly z lodi sejmuty již v roce 1925 a dány do arzenálu. V roce 1933 a 1934 byly dvě trojčité věže s 305 mm děly modernizovány a poslány železnicí na Dálný východ, kde byly instalovány na ostrově Russkij při vjezdu k Vladivostoku. Ve službě byly až do roku 1997. Nyní je na místě baterie 981 Muzeum Tichomořské flotily. Obě věže jsou již částečně vyrabované.

Zbylé dvě věže z dreadnoughtu Poltava byly po modernizaci nainstalovány v roce 1954 (!) v Sevastopolu na místo věží zničených v roce 1942 Němci a dodnes jsou ve vojenském prostoru Ruska na ukrajinském území nepřístupny.

Autor: Petr Kotas © 2004