Vojenská technika a historie
Vojenská technika a historie -> Dělové věže -> WEISSENBURG
zpět Zpět hlavní strana Hlavní

Dělové věže WEISSENBURG
(TURGUT REIS)

Bitevní loď – Německo (Turecko)


Bitevní loď Weissenburg byla postavena spolu se svými 3 sestrami jako první moderní bitevní lodě císařského vilémovského námořnictva v letech 1890 – 1894. Tyto bitevní lodě měly unikátní rozmístění hlavních dělových věží, neboť oproti běžným dvěma na přídi a zádi nesly ještě třetí uprostřed lodi. Svou výzbrojí 6 děl 280 mm v ose lodi předbíhaly o 10 let konstrukci Dreadnoughtu, kde byla metoda více těžkých dělových věží v ose lodi použita v roce 1906. Všechny lodě třídy Brandenburg měly pestrou a dlouhou službu. V roce 1900 se účastnily potlačování boxerského povstání v Číně, dvě byly prodány Turecku v roce 1910, kde bojovaly ve dvou námořních bitvách s Řeky za 1. balkánské války. Zbylé dvě sloužily ještě v letech 1914 – 1915 na Baltu. Weissenburg se v roce 1910 přeměnil na tureckou bitevní loď Turgut Reis. Spolu se sestrou Barbaros Hayreddin (původní Kurfurst Friedrich Wilhelm) se účastnila bitvy u ostrova Helli 16.12. 1912 a následně 18.1. 1913 u ostrova Lemnos. Tyto dvě bitevní lodě tvořily páteř tureckého loďstva a jako jediné se mohly postavit modernímu řeckému pancéřovému křižníku Georgios Averoff. Po vypuknutí 1. světové války strážily Dardanely. Za Dardanelské operace vedly dělostřelecké souboje s britskými bitevními loděmi. 8.8. 1915 potopila britská ponorka E 11 Barbaros Hayreddin v Marmarském moři. Zbylá loď Turgut Reis sloužila dál a např. v lednu 1918 zachránila bitevní křižník Goeben, který najel na několik min a poté uvízl na mělčině v Dardanelách. Než k němu doplula britská ponorka E 14, která ho chtěla zničit, Turgut Reis ho odvlekl.

Po skončení války se stala stará bitevní loď stacionární školní lodí zakotvenou až do roku 1933, kdy byla vyškrtnuta z turecké floty. Byly z ní sejmuty dělové věže a loď sloužila jako ubytovna pro přístavní dělníky. Loď byla sešrotována v roce 1953.

V roce 1938 byly dvě její dělové věže nainstalovány pro zvýšení obrany Dardanelského průlivu ve svahu nad průlivem u města Canakkale. Jedna dělová věž 280 mm je délky 40 hlavní z přídě lodi a druhá je délky 35 hlavní ze středu lodi. Obě věže je možno volně navštívit, neboť se již nenacházejí ve vojenském prostoru. Pod věžemi je vybudován prostor ve skále pro osádku, zásoby a munici.

Autor: Petr Kotas © 2004