Vojenská technika a historie
Vojenská technika a historie -> Slavné vraky -> BISMARCK
zpět Zpět hlavní strana Hlavní

BISMARCK

Bitevní loď – Německo


Stavba bitevní lodi Bismarck byla zahájena roku 1936 v hamburských loděnicích Blohm und Voss. Loď byla mnoha odborníky považována za nejsilnější válečnou loď celého světa. Byla spuštěna na vodu 14. února 1939 a 24. srpna 1940 ji převzalo námořnictvo. Po devíti měsících zkoušek na moři a výcviku posádky vyplul Bismarck z Gdyně 19. května 1941 ke své první bojové plavbě. Vzhledem k zablokování bitevních křižníků Scharnhorst a Gneisenau v Brestu britským letectvem a jejich neustálému poškození, musel bitevní loď doprovázet pouze těžký křižník Prinz Eugen. Obě lodě měly důležitý úkol přetrhat životně důležité námořní trasy v Atlantiku, po nichž byla zásobována Velká Británie. Proti korzárům stála britská válečná flota, kotvící na domovské základně Scapa Flow na Orkenejích. Mezi britskými loděmi byla i pýcha královského námořnictva – bitevní křižník Hood, který byl do nástupu Bismarcka 20 let největší lodí světa.
První bojová plavba bitevní lodi Bismarck však nezůstala dlouho utajena. Když společně s křižníkem Prinz Eugen proplouvaly úžinami mezi Dánskem a Švédskem, zpozorovali je ze švédského křižníku Gotland. Dále po připlutí do norského Bergenu obě lodě ohlásili do Londýna příslušníci norského odboje. Navíc britská stíhačka Spitfire vyfotografovala Bismarck jižně od Bergenu. Dalším kritickým faktorem se stalo palivo. Prinz Eugen jej doplnil v Norsku, Bismarck to však neudělal. Toto rozhodnutí se mělo krutě vymstít.
Britové věděli, že Bismarck popluje do Atlantiku, a proto poslali bitevní křižník Hood a čerstvě uvedenou do služby bitevní loď Prince of Wales, aby se připojily k těžkým křižníkům Suffolk a Norfolk hlídkujícím v Dánském průlivu mezi Islandem a Grónskem. Tam velitel německé flotily admirál Lutjens skutečně 22. května zamířil. Průliv byl tou dobou zúžen ledovci na šířku necelé stovky kilometrů. 23. května 1941 zahlédly Suffolk a Norfolk obě německé lodi v průlivu. Bismarck zahájil na Norfolk palbu, ale křižník se rychle skryl do mlhy. Britské křižníky vybavené radarem se vydaly za německými loděmi a průběžně vysílaly zprávy o jejich poloze, kurzu a rychlosti. Od jihovýchodu se rychle přibližoval Hood a Prince of Wales. Ze Scapa Flow vyplula bitevní loď King George V. a letadlová loď Victorious. Další lodě vypluly z Gibraltaru jako letadlová loď Ark Royal...
24. května v 5.35 zahlédly hlídky na Hoodu obě německé lodě. V čele plul Prinz Eugen, ale protože obě německé lodě měly podobnou siluetu, považovali ho Britové za Bismarck a zahájili palbu na něj. Po několika salvách Bismarck naplno zasáhl bitevní křižník Hood a v 6.01 hod. granát vletěl do muničního skladu. Následovala exploze a bitevní křižník zmizel v obrovském sloupu ohně a kouře. Z 1419 námořníků se zachránili pouze tři. Poté se německé lodě zaměřily na Prince of Wales, kterému začala vypovídat poslušnost nová děla. Prince of Wales, několikrát zasažený a s obětmi na životech, se dával rychle na ústup, neboť měl pramalou šanci ohrozit Bismarck. Přesto se mu podařil zásah, který prostřelil jednu z palivových nádrží Bismarcka a způsobil únik tisíce tun paliva do moře, náklon lodi na příď a snížení rychlosti o 2 – 3 uzle. Bismarck byl jednoznačným vítězem, ale musel plout na opravu do 3 500 km vzdáleného St. Nazaire.
Mezitím celé britské loďstvo začalo pořádat na korzáry lov. Německé lodě se rozdělily, aby zmátly Brity, přičemž Prinz Eugen pokračoval v plavbě na Atlantik. Záměr se však nezdařil a Britové nadále sledovali Bismarck. Kolem půlnoci 25. května zaútočily na Bismarck torpédonosné dvouplošníky z letadlové lodi Victorious. Bismarck dostal zásah torpédem, pancíř Wotan však odolal. Poté Britové ztratili radarový kontakt s Bismarckem. Němci však o této skutečnosti nevěděli. Až 26. května zpozoroval průzkumný letoun Catalina Bismarck. Navíc sami Němci porušili rádiový klid. V té době se ale již Bismarck nacházel blízko ochrany luftwaffe a Britové už neměli prakticky šanci kolos dostihnout. Poslední možností byl útok z letadlové lodě Ark Royal dvouplošníky Swordfish. První nálet málem potopil vlastní křižník Sheffield, jehož kapitán se torpédům vyhnul v poslední chvíli. Druhý nálet však Bismarck dostihl a letci jej dvakrát zasáhli. První zásah pancíř opět vydržel, druhý však zasáhl záď a exploze torpéda zkřivila a zablokovala kormidlo. Bismarck nyní nemohl plout rovně a opisoval kruhy na vodě. To umožnilo Britům jej dostihnout.
V noci ze 26. na 27. května byl Bismarck bez úspěchu napaden britskými torpédoborci a ráno se připravoval na svůj poslední boj. Dne 27. května v 8.47 zahájily palbu bitevní lodě King George V. a Rodney a po necelých dvou hodinách boje se na celém Bismarcku rozšířily požáry a dělové věže byly vyřazeny z činnosti. Obří granáty bitevních lodí ničily levobok Bismarcku, z pravoboku pálily křižníky Norfolk a Dorsetshire. Admirál Lutjens a kapitán Lindemann zahynuli. Poté bylo na Bismarck vypáleno zejména z křižníků množství torpéd. V 10.40 se v důsledku jak ničivé palby britských lodí, tak zejména z důvodu otevření kingstonů vrak bitevní lodě potopil. Zahynulo 2106 námořníků, 115 zkázu lodi přežilo.
Na dně mořském ležel vrak Bismarcku 48 let. Až známý hledač vraků a objevitel Titaniku dr. Ballard z Oceánografického institutu státu Massachusetts 8. 6. 1989 vrak nalezl. První výprava v roce 1988 byla neúspěšná a tak v roce 1989 se Ballard vrátil k průzkumu na palubě pronajaté lodi Star Hercules. Hledání byla prováděno pomocí podvodního robota Argo, který měl kamery a silné reflektory. Nejprve byly nalezeny trosky z potápějící se lodi. Byla nalezena převrácená hlavní dělová věž, která při potápění lodi vypadla z lůžka. Loď se při potápění totiž otočila a všechny neupevněné předměty z ní vypadly na mořské dno mimo vrak. Loď dosedla na úpatí podmořské hory a strhla s sebou lavinu kalu, do kterého se zabořila, takže vypadá jako by dále plula. V 9 hodin dne 8. června byl Bismarck konečně objeven a to v hloubce 4 763 metrů. Během přesouvání Arga podél trupu lodi se objevil obraz zkázy vyvolaný palbou britských lodí a během potápění lodi. Na lodi chybí všechny hlavní dělové věže a také příďová věž řízení palby, dále chybí komín, stěžeň a mnoho dalších kousků nástavby. Trup je opticky v dobrém stavu, chybí pouze kousek zádě, což byla právě ta achilova pata německé bitevní lodi. Paluby jsou dobře zachovány i s týkovým dřevem, na kterém jsou dodnes vidět dva veliké hákové kříže. Vzhledem k ponoření trupu do bahna není možno zjistit kolik torpéd loď zasáhlo a jaká poškození způsobila. Tak dodnes není možno určit zda hlavní příčinou potopení lodi byly zásahy torpéd nebo otevření záklopek vlastní posádkou. Cesta Bismarcku na mořské dno trvala dle Ballarda 20 minut. Vrak je v relativně dobrém stavu, levá strana je více rozstřílena než pravobok. Loď není rozežrána rzí jako např. vrak Titaniku.
Z Bismarcku nebyly vyzdviženy žádné předměty, neboť vrak byl vyhlášen Spolkovou republikou Německo za válečný hrob a není povoleno do něho vstupovat. Od roku 1989 dvanáct let nikdo vrak znovu nespatřil. Až v červnu 2001 se na místo dostala expedice Australana McDowella s lodí Akademik Keldyš a bylo provedeno 8 ponorů s miniponorkami MIR, které pojmou do svých útrob pilota a dva pozorovatele. O měsíc později expedice s lodí Northern Horizon, kterou vedl Davis L. Mearns, která objevila mj. i trosky Hoodu, spustila na vrak desku se jmény padlých námořníků. V květnu a červnu 2002 se k lodi potápěla expedice slavného režiséra Jamese Camerona (Titanic) a vrak byl nafilmován. Akademik Keldyš se nad vrak vrátil ještě jednou pod vedením McDowella a to v červenci 2002, kdy bylo provedeno 6 dalších ponorů s miniponorkami MIR. Vrak lodi je v natolik dobrém stavu, že na dně mořského oceánu vydrží pravděpodobně ještě mnoho desítek let.

Technicko-taktická data :
Výtlak:41 700 t
Rozměry:251m x 36m x 8,7m
Rychlost:30 uzlů
Výzbroj:8 x 380mm
12 x 150mm
16 x 105mm

Autor: Petr Kotas © 2004