Vojenská technika a historie
Vojenská technika a historie -> Slavné vraky -> ADMIRAL GRAF SPEE
zpět Zpět hlavní strana Hlavní

ADMIRAL GRAF SPEE

Kapesní bitevní loď – Německo


Po skončení 1. světové války bylo Německo velmi omezeno v možnostech stavby válečných lodí Versailleskou smlouvou a nesmělo stavět lodě s větším výtlakem než 10 000 tun. To neumožňovalo stavět bitevní lodě. Němci přesto chtěli lodě, které by byly silnější než nově ustavená washingtonská kategorie těžkých křižníků s děly ráže 203 mm. Rychlostí měly nové lodě předčit bitevní lodě protivníka, které prakticky nepřesahovaly přes 25 uzlů. Na základě těchto požadavků byl vyprojektován plán lodi Panzerschiffe s děly ráže 280 mm. Kvůli omezení výtlakem se použily nejmodernější technologie, kvalitní materiály a poprvé u takto velké lodi bylo použito místo nýtování elektrické svařování. Přesto byl povolený výtlak překročen na 12 tis. tun. První loď této třídy byl Deutschland, druhý Admiral Scheer a třetí Admiral Graf Spee.
Admiral Graf Spee byl postaven ve Wilhelmshavenu – trup byl spuštěn na vodu 30.6. 1934 a loď převzalo námořnictvo v lednu 1936. Pancéřová loď vyplula na svou první plavbu do občanskou válkou zmítaného Španělska 20.8. spolu s lehkými křižníky Leipzig a Nurnberg a 6 torpédoborci. Základnou byl přístav La Palma na Malorce. Úkolem svazu bylo sledovat průběh války a evakuovat občany Německa, Rakouska a Švýcarska. Graf Spee se vrátil do Kielu v říjnu, ale již 14. prosince vyplul s velitelem německých námořních sil ve Španělsku kontradm. Boehmem v doprovodu křižníku Nurnberg. Mimo zadržování lodí, vezoucích republikánům zbraně, německý obrněnec podporoval ofenzívu španělsko-italských vojsk na Malagu, chráníce lodě nacionalistů. Loď se v únoru vrátila znovu do Německa a v březnu už byla opět ve Španělsku. 15. – 22. května 1937 se účastnil Graf Spee korunovační přehlídky anglického krále Jiřího VI. na rejdě Spithead, kde loď reprezentovala německou Kriegsmarine. Při vizuální konfrontaci s ostatními bitevními loděmi jiných států byla loď trochu hanlivě pojmenována na kapesní bitevní loď. Po přehlídce se loď opět vrátila ke své rutině – mimo cvičení německé flotily na Baltu zajížděla do Španělska nebo na cvičení na norské vody. V říjnu 1938 plula plavbu na Atlantik a obeplula Velkou Británii. V březnu 1939 se loď účastnila obsazení litevské Klajpedy (Memel). 17. dubna se obrněnec účastnil manévrů německé flotily na Atlantiku a poté odplul opět do Španělska. V květnu 1939 se loď účastnila eskorty plavidel, které vezly zpět do Německa vojáky Legie Condor.
21. srpna Admiral Graf Spee vyplul z Wilhelshavenu na další cestu na Atlantik. Během plavby vypukla 1. září 1939 válka s Polskem a vzápětí se Německo dostalo do válečného stavu s Anglií a Francií. Obrněnec dostal úkol narušoval plavbu obchodních lodí na Atlantiku. Během čtvrtročního působení na Atlantiku loď potopila 9 obchodních lodí o celkové tonáži 50 000 BRT. Během této doby pancéřovou loď honilo 8 spojeneckých skupin válečných lodí. Až 13. prosince jedna ze skupin Grafa Spee našla. Skupina se skládala z těžkého křižníku Exeter a lehkých Ajax a Achilles. Německá kapesní bitevní loď měla po mnoha stranách převahu – 6 děl 280mm a 16 děl 150mm vypálilo boční salvu 2 250 kg proti 1 500 kg všech tří britských křižníků dohromady. Pancíř německého obrněnce byl také silnější a lehčí britské granáty ho těžko prostřelily. Britové měli velkou výhodu ve vyšší rychlosti a možnosti manévru 3 lodí. Bitva u La Platy, jak střetnutí vstoupilo do dějin, je všeobecně dobře známa, zpočátku se zdálo, že bitva nedopadne pro Brity dobře. Graf Spee se soustředil na těžký křižník Exeter, který prakticky tak poškodil, že ho eliminoval z války. Odvážné nájezdy dvou lehkých křižníků však odpoutaly palbu na ně a umožnily Exeteru odeplout. Po vyčerpání velkého množství munice a i paliva se nakonec musel Graf Spee uchýlit do neutrálního přístavu Montevideo v Uruguay. Britské křižníky hlídaly výjezd z delty řeky La Plata a přivolávaly pomoc. Kapitán Langsdorff prováděl opravy škod vlastními silami a žádal o prodloužení času pobytu v neutrálním přístavu. Mezitím připlul těžký křižník Cumberland a situace Britů se zlepšila. Langsdorff se neodhodlal vyplout, neboť se obával přítomnosti bitevního křižníku Renown s letadlovou lodí Ark Royal. Ty však před deltou zatím ještě nebyly. Německý kapitán konzultoval s viceadm. Readerem zda má loď nechat internovat nebo potopit. Nakonec dostal povolení loď potopit.
Večer 17. prosince 1939 vyplul Graf Spee na svou poslední plavbu. Na všech důležitých částek lodě i v dělových věžích byly umístěny nálože. Námořníci přesedly na doprovázející loď a v 19.56 časové nálože vybuchly, způsobily požáry, rozervaly bok a odtrhly záď. Komín i stožár se skácely na bok. Zadní dělová věž se roztrhla a 280 mm děla odlétla. Loď se potopila do nevelké hloubky řeky La Plata. Vrak hořel ještě další dva dny. Posádka odplula do Buenos Aires, kde byla internována. Potopení obrněnce sledovalo ze břehů 250 000 diváků a mnoho rádií přinášeno přímý přenos. Nad lodí přelétával hydroplán z křižníku Ajax. Kapitán Langsdorff se za dva dny nato zastřelil.
Vrak Admirala Grafa Spee dosedl do hloubky 9 metrů a jeho nástavby zůstaly nad vodou. Britové se snažili vrak od Uruguayců zakoupit, neboť je zajímaly materiály a technologie použité na lodi. Více než šrotování je však zajímal radar, který byl na kapesní bitevní lodi nainstalován. Němci tou dobou měli náskok před celým světem ohledně užití radaru na válečných lodích. Dva představitelé Admirality přijeli do Montevidea, aby se zajímali o vrak jako zástupci fy T.W. Ward ohledně jeho sešrotování, ale ve skutečnosti je zajímalo technické vybavení německé lodi. Práce na vraku trvaly až do dubna 1942, kdy z důvodu silné bouře vrak obrněnce zapadl hlouběji do bahna. Do té doby se podařilo demontovat většinu protiletecké výzbroje, kulomety, část reflektorů i kusy pancéřových plátů. Vše bylo naloženo na britskou nákladní loď Princes, která s konvojem SL 34 šťastně doplula do Anglie, ačkoliv na ní čekala ponorka U 46, která ji měla potopit.
V říjnu 1942 začala práce na sešrotování bitevní lodi. Nástavby, které vyčnívaly nad vodu, byly rozebrány nejdříve. Tyto práce trvaly až do roku 1968 (!), kdy byly oficiálně ukončeny. Vrak leží rozlámaný a mírně nakloněn na pravou stranu v bahnu odlivů a přílivů delty řeky La Plata. Leží plný bahna obmotán starými rybářskými sítěmi a na hladině je vyznačen bójkami. Ve vodě u vraku není žádná viditelnost a proto potápění v silných proudech je vyloženým hazardem. Na lodi zahynul např. špičkový potápěč Royal Navy, který se pokoušel vlézt do přední dělové věže kvůli gyrosystému palby. V roce 1999 tým z Oxfordské univerzity vytáhl z vraku 150 mm dělo, které restauroval a nyní stojí v centru Memorial park před námořním muzeem v Montevideu na uruguayském pobřeží.
V únoru letošního roku svět překvapila zpráva, že soukromí investoři z USA a Evropy zčásti sponzorují projekt, jehož cílem je vyzvednout kus po kuse trosky lodi po 65 letech z blátivého dna řeky do čtyř let a udělat z ní plovoucí muzeum. Práce vede uruguayský potápěč Hector Bado a po vyzdvižení vraku se Graf Spee má stát hlavní turistickou atrakcí Montevidea. 59 metrů vysoký vodní jeřáb se už několikrát pokusil vyzvednout kus věže, avšak zatím bez úspěchu. Přispěl k tomu silný vítr a vysoké vlny. Zatím se podařilo vyprostit např. 10 metrový dálkoměr o váze 27 tun sloužící k palbě 280 mm děl. Jak se zrezivělý vrak, ležící ve 3 kusech a plný bahna bez části nástaveb podaří vytáhnout, budeme dále sledovat.

Technicko-taktická data :
Výtlak:12 100 t
Rozměry:186m x 21,6m x 7,4m
Rychlost:28 uzlů
Výzbroj:6 x 280mm
8 x 150mm
6 x 105mm
8 torpédometů 533mm

Autor: Petr Kotas © 2004